STRÁŽ VODNÍ

Před podrobnějším komentářem k českému zákonu zemskému č. 71/1870 čes. z. z., o tom, kterak lze vody užívati, ji svozovati a jí se brániti, s ohledem na pojednávaný institut vodní stráže, je nezbytné se nejdříve zmínit o starším, pouze říšském, právním předpisu - nařízení č. 28 ř. z. ministerstva vnitra a spravedlnosti z 30. ledna 1860, o ustanovení přísežného polního personálu a (správním) řízení při polním pychu (Verordnung der Ministerien des Innern und der Justiz vom 30. Jänner 1860, betreffend die Bestellung eines beeideten Feldschutzpersonales und das Verfahren über Feldfrevel). V tomto nařízení (majícím v dané době mj. platnost říšského zákona) byl již v § 1 definován tzv. polní statek (polní majetek - Feldgut) - a to jako soubor všech věcí (jak nemovitých, tak movitých) majících v co nejširším pojetí souvislost s provozováním polního hospodářství. Šlo nejen o samotné pozemky, ale i například o ovocné stromy, lisovny, stodoly, úly, polní boudy, křoví, stromořadí, úrodu ještě nesklizenou, kupy sena, stohy obilí či dobytek tažný a pastevní - s ohledem na vodoprávní záležitosti zde byly též citovány rybníky, odvodňovací a zavodňovací zařízení, hráze, vodní stavby, studny a vodovody. S takto pojednaným věcným vymezením velmi úzce souvisel pojem tzv. polního pychu (Feldfrevel). Již citované nařízení č. 28/1860 ř. z. totiž označovalo za polní pych jakékoliv poškození polního statku (tedy i jeho vodohospodářského příslušenství), které, pro svou menší závažnost, nebylo zahrnuto do působnosti, v té době platného, všeobecného trestního zákona. Polní pych se trestal pokutou ve výši 1-40 zl. S ohledem na, v tomto hesle pojednávanou, stráž vodní lze konstatovat, že její úlohu v té době plnila (vedle řady dalších, nařízením stanovených, povinností) pouze stráž polní. Důležité ustanovení bylo obsaženo v § 2: "Auf den Feldschutzdienst können nur eine Feldhüter oder Flurwächter beeidet werden, welche: a) Entweder von einer Gemeinde zur Überwachung des Feldgutes aller oder einzelner, in der Gemeinde-Gemarkung gelegen Fluren, oder b) von dem Besitzer eines größeren Guts- oder Wirtschafts-Komplexes zur Überwachung seines Feldgutes bestellt werden. [Pro službu ke střežení polí mohou být pod přísahu vzati pouze ti polní hlídači či polní strážci, kteří a) jsou buď ustanoveni obcí k dohlížení na veškerý či jednotlivý polní majetek nalézající se na pozemcích v hranicích dané obce, b) nebo ti, kteří jsou ustanoveni vlastníkem velkého majetkového nebo hospodářského komplexu ke střežení jeho polního majetku.]" V tomto právním předpisu lze též zaznamenat první výskyt (nejen později, ale též v současnosti běžně užívaného) pojmu veřejné stráže - § 9 měl následující znění: "Das auf den Feldschutzdienst beeidete Personale wird in der Ausübung dieses Dienstes als öffentliche Wache angesehen und genießt in dieser Beziehung alle in den Gesetzen gegründeten Rechte, welche den obrigkeitlichen Personen und Zivilwachen zukommen. [Přísežný personál k ochraně polí je při vykonávaní této služby považován za veřejnou stráž a využívá všechna v zákonech stanovená práva, která příslušejí jak vrchnostenským osobám, tak i civilním (občanským) strážím.]" V rámci komentáře k uvedenému nařízení si dovolíme ještě upozornit na tu okolnost, že podle § 25 příslušelo vyšetřování a trestání polního pychu politickému úřadu toho okresu, ve kterém byl spáchán ("Die Untersuchung und Bestrafung der Feldfrevel steht der politischen Behörde des Bezirkes zu, in welchem sie begangen wurden."). Obecně v této době platilo, že ve všech záležitostech týkajících se zemědělství, lesnictví, lovu a rybolovu bděly okresní úřady (plně) v obvodu svého okresu nad dodržováním platných předpisů a nařízení (Schelle, K., Dějiny veřejné správy, 2016, s. 51). Šlo totiž o období, které následovalo po vydání zákona č. 10 ř. z., z 25. ledna 1853 (s účinností od 12. května 1855), kdy se soudní okresy změnily v tzv. smíšené politicko-soudní okresy.

Výše uvedené nařízení č. 28/1860 ř. z., o ustanovení přísežného polního personálu a (správním) řízení při polním pychu, bylo vydáno již v době probíhající zásadní politické změny, která nastala jak po prohrané bitvě u Solferina (24. 6. 1859), tak po odvolání Alexandra Bacha z funkce ministra vnitra (22. 8. 1859). Bezprostředně poté byl totiž veřejně publikován císařský diplom ze dne 20. října k uspořádání vnitřních státoprávních poměrů v monarchii (č. 226/1860 ř. z.) - na uvedený dokument pak navazovala tzv. Schmerlingova únorová ústava (z 16. 2. 1861 - č. 20/1861 ř. z.) - její součástí byly i ústavy zemské (tj. též česká, moravská a slezská). S ohledem na polní (tím i vodní) stráž bylo mj. důležité, že po pádu Bachovského neoabsolutismu došlo na jaře 1861 k vypsání voleb do obecních výborů - též byla opětovně zavedena veřejnost jednání všech orgánů obecní samosprávy (zrušená dříve nařízením č. 17/1852 ř. z.). V návaznosti na výše uvedené - zcela zásadní politické a legislativní změny byl (v poměrně krátkém časovém odstupu) vydán zákon č. 18 ř. z., z 5. března 1862 (tzv. "rámcový"), kterým se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádat obecní záležitosti (Gesetz vom 5. März 1862, womit die grundsätzlichen Bestimmungen zur Regelung des Gemeindewesens vorgezeichnet werden) - jednotlivé země byly následně oprávněny (díky tomuto právnímu předpisu) vydat rovněž své vlastní zemské zákony. S ohledem na výrazné rozšíření kompetence obcí si dovolíme ocitovat článek IV: "Působnost obce je dvojí: a) samostatná, a b) přenesená." Následující článek V pak mj. samostatnou působnost v bodu 3 vymezil takto: "...touto působností přísluší obci zvláště mít péči o údržbu obecních silnic, cest, náměstí a mostů, rovněž tak o bezpečnost a snadnost provozu po komunikacích a vodách a o polní policii (Fluren-Polizei)". Z citovaného ustanovení tohoto říšského zákona je zřejmé, že polní (a tím i vodní) stráž byla vykonávána pouze v rámci samostatné působnosti obcí - uvedenou právní úpravu tak musel každý (později vydaný) právní předpis plně respektovat. V určitém časovém odstupu po zveřejnění říšského "rámcového" zákona došlo i k vydání příslušného zemského zákona jak ve Slezsku (již 1863), tak na Moravě a v Čechách (1864). Podrobně se budeme věnovat pouze posledně jmenovanému. Zákon č. 7/1864 čes. z. z., z 16. dubna 1864, kterým se vydává zřízení obecní a řád volení (nikoliv "volební") v obcích, obsahoval v části I, císařem schválený a podepsaný, text Zřízení obecního království Českého (Gemeindeordnung für das Königreich Böhmen). V § 28 bodu 3 (obdobně jako v zákonu "rámcovém") bylo stanoveno, že do samostatné působnosti obce patří jak péče o údržbu obecních silnic, cest, náměstí a mostů a bezpečnost a snadnost provozu po komunikacích a vodách, tak i pravomoc zřídit polní policii (Fluren-Polizei) s územní působností v daném katastru obce (s věcnou působností i v oblasti vody).

Vydání základní normy vodního práva se bohužel značně opožďovalo - teprve až v roce 1850 (na základě požadavků zemědělského kongresu) vznikl první návrh znění zákona o právu vodním. Tzv. osnova zákona byla zaslána ministerstvu vnitra - do roku 1862 však byly bohužel veškeré legislativní práce pozastaveny. Podrobnější vládní předloha zákona vznikla na základě podkladu zaslaného ministerstvem obchodu až v roce 1865. Určitým problémem bylo, zda by navrhovaný zákon měl mít působnost buď zemskou, nebo říšskou. S ohledem na tuto nastalou situaci se legislativní práce opětovně zpomalily - díky nejednotnému názoru vzešlému z jednotlivých zemí nakonec vznikly zákony dva - jak říšský, tak i zemský. Na základě říšského vodního zákona č. 93/1869 ř. z. byl vydán český zákon zemský č. 71/1870 čes. z. z., o tom, kterak lze vody užívati, ji svozovati a jí se brániti (poněkud odlišná byla formulace u německé verze názvu: "...über Benützung, Leitung und Abwehr der Gewässer"), moravský zákon zemský č. 65/1870 mor. z. z., o používání i provádění vod a obraně proti nim, a slezský zákon zemský č. 51/1870 slez. z. .z., o užívání a provádění vod i obraně proti nim. Moravský a slezský zákon se od českého lišily pouze v některých "detailech" - oba posledně jmenované pak byly zrušeny až protektorátním vládním nařízením č. 305/1942 Sb. (platnou se následně stala pouze česká zemská verze). Tento právní předpis platil (s menšími změnami) do doby vydání zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. S ohledem na vodní stráž je především zapotřebí zmínit § 70 českého zákona (§ 69 jak moravského, tak slezského zákona měl zcela shodné znění): "Když někdo jakkoli uškodí vodním stavbám aneb jich poruší, považuje se to, netrestá-li toho obecný zákoník trestní, podlé nařízení, vydaných k ochraně polního jmění, jako polní pych. Přičemž působnost, kterou zákon uděluje osobám k ochraně polí zřízeným, přísluší pod výminkami a opatrnostmi tam nařízenými také zřízencům, přihlížejícím k vodě a k strojům v příčině užívání a svozování vody a bránění vodě vystavěným." Návrh znění tohoto paragrafu byl čten ve Sněmu království Českého v úterý 19. října 1869 - ke schválení došlo bez jakýchkoliv připomínek (poměrně rozsáhlá debata naopak nastala při čtení navazujícího § 71). Zcela shodné (doslovné) ustanovení § 69 moravského zákona zemského č. 65/1870 mor. z. z., o používání i provádění vod a obraně proti nim, bylo veřejně dostupné pouze v německé verzi (rovněž tak § 69 slezského zákona zemského č. 51/1870 slez. z. .z.): "Alle wie immer gearteten Beschädigungen und Verletzungen von Wasseranlagen werden, wenn sie nicht unter das allgemeine Strafgesetz fallen, nach den zum Schutze des Feldgutes erlassenen Vorschriften als Feldfrevel behandelt. Dabei kömmt der dem Feldschutzpersonale durch das Gesetz eingeräumte Wirkungskreis unter den darin vorgeschriebenen Bedingungen und Vorsichten auch demjenigen Personale zu, welches zur Überwachung der Gewässer und der Anlagen zu deren Benützung, Leitung und Abwehr besonders aufgestellt wird." Uvedené přestupky trestaly buď obecní trestní senáty, složené ze starosty a dvou členů obecní rady, nebo okresní úřady (pouze však v případě, že jim tyto přestupky byly přímo oznámeny).

S ohledem na výše uvedené znění věty prvé § 70 českého zákona zemského č. 71/1870 čes. z. z. lze, ve shodě s F. X. Veselým, hovořit nejen o pychu polním, ale též o pychu vodním. U většiny zemí v předlitavské části monarchie (s výjimkou Dolního Rakouska, Štýrska a Bukoviny) bylo rozlišováno mezi pychem vodním a přestupky podle zákona vodního. Důležitým rozdílem bylo, že pych vodní byl trestán podle příslušných předpisů jako pych polní - patřil pod přímou pravomoc dané obce v její samostatné působnosti. Ostatní přestupky (posuzované podle míry porušení daných ustanovení zákona č. 71/1870 čes. z. z.) spadaly do pravomoci "úřadů politických" (tj. okresních úřadů). Pokud došlo k "úmyslnému" poškození vodních zařízení (problematické však v praxi bylo mnohdy rozhodnout, zda jde již o trestný čin), byli pachatelé trestáni příslušnými soudy podle ustanovení tehdejšího trestního zákona (§ 85, § 87, § 318, § 335, § 337, § 431 a § 432).

S ohledem na tu skutečnost, že v Předlitavsku došlo k vydání řady zemských zákonů, které se o institutu polní stráže (policie) v jednotlivých svých ustanoveních rovněž zmiňovaly, bylo nutné následně vydat též příslušný říšský právní předpis - zákon č. 84/1872 ř. z., daný dne 16. června 1872, jenž se týče úředního postavení zřízenců strážních, pro ochranu některých odvětví zeměvzdělání ustanovených. Dovolíme si uvést plnou citaci § 1: "Ustanoví-li se pro ochranu některých odvětví zeměvzdělání, totiž polního a lesního hospodářství, myslivosti, rybářství neb jiných oprávnění vodních, dle zákonů zemských zvláštní zřízenci strážní, mají, co se týče úředního postavení strážníků k těmto zřízencům náležejících (dohlížitelů, hlídačů atd.), když je politický úřad okresní v úřadě jejich potvrdí a pod přísahu vezme, nechť jsou postaveni ve službě veřejné nebo soukromé, níže položená ustanovení platnost míti dotud, pokud nejsou nařízeními, jimiž působnost strážníků se upravuje a pořádá, v něčem obmezena." Velmi důležité ustanovení se nalézalo v § 2 - zde bylo určeno, že pokud přísežní hlídači jsou opatřeni předepsaným služebním šatem nebo služebním odznakem, mají postavení veřejné stráže. Požívali tak práv příslušejících jak vrchnostenským osobám, tak i civilní stráži. Jako další pravomoc můžeme např. jmenovat právo zásahu do osobní svobody (oprávnění zadržet osobu při splnění určitých podmínek - především pokud byla spáchána značná škoda) a právo pronásledovat prchajícího pachatele nebo podezřelé osoby i mimo přidělený obvod určený k jejich střežení.

Legislativa v oblasti zemědělství (rovněž i vody) přešla po roce 1867 plně do kompetence zemských sněmů. V určitém časovém odstupu došlo k vydání zákona č. 76/1875 čes. z. z., ze dne 12. října 1875, v příčině ochrany majetku polního, zákona č. 12/1875 mor. z. z., ze dne 13. ledna, o ochraně polního majetku, a zákona č. 21/1875 slez. z. z., ze dne 21. srpna 1875, jenžto se týče ochrany zboží polního. V následujícím popisu se budeme věnovat pouze prvně jmenovanému právnímu předpisu. Důležitá ustanovení (s ohledem na polní stráž - s působností rovněž v oblasti vody) se nalézala v § 18-30. Podrobnostem se zde věnovat nebudeme - pouze ve zkratce je zapotřebí zmínit, že každý hlídač musel být schválen a potvrzen okresním úřadem - tím měl též pravomoc odpovídající veřejnému strážci. Dále byl stanoven limit dvaceti let pro jmenování do funkce. Hlídač, mj. vázaný přísahou, byl povinen nosit služební odznak. V případě zjištění polního pychu měl povinnost zjištěné skutečnosti co nejdříve oznámit zastupitelstvu obce. Znění jak zemských zákonů č. 76/1875 čes. z. z., 12/1875 mor. z. z., a 21/1875 slez. z. z., tak říšského zákona č. 84/1872 ř. z. zůstalo až do roku 1949 v podstatě nezměněno.

Za důležitou změnu, s ohledem na institut vodní stráže, lze označit až vydání zákona č. 86/1949 Sb., o přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl. Tento právní předpis byl publikován 7. dubna 1949 v částce č. 27 (s účinností od téhož data). Tím došlo k výrazné novelizaci zákona č. 76/1875 čes. z. z., 12/1875 mor. z. z., a 21/1875 slez. z. z. - zcela pak byl zrušen zákon 84/1872. S ohledem na český zemský vodní zákon lze zaznamenat pouze zrušení věty druhé obsažené v § 70. Zákon č. 86/1949 Sb. provedl především sloučení do té doby samostatných stráží - lesní, honební (myslivecké), rybářské a polní do jediné - její členové byli označováni jako přísežní hajní (či přísežní strážci). Z dikce zákona však vyplývalo, že přísežným hajným není v žádném případě osoba, která by měla chránit veškeré statky v názvu zákona uvedené, ale vždy jen některá z nich. Došlo ke snížení nejnižšího přípustného věku jmenovaných osob (z 20 na 18 let). Byl rovněž zcela změněn text vlastní přísahy - od roku 1949 byla skládána přísaha věrnosti pouze Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení (u příslušného okresního národního výboru). Přísežný hajný byl oprávněn ve službě držet a nosit zbraně - vydané osvědčení nahrazovalo zbrojní pas. Mezi povinnosti přísežného hajného též patřilo, při výkonu funkce, nosit viditelně na levé straně prsou služební odznak. K zákonu č. 86/1949 Sb. byla následně (v rámci "právnické dvouletky") rovněž vydána prováděcí vyhláška č. 622/1949 Ú. l., kterou se určuje vzor osvědčení o ustanovení přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl a o jejich vzetí do přísahy.

Ke zcela zásadní změně (dnes s odstupem doby lze konstatovat, že pozitivní) došlo vydáním zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství. O vodní stráži velmi podrobně pojednával § 23. Tzv. vodohospodářské orgány mohly na návrh správců vodních toků nebo správců vodohospodářských děl ustanovit k ochraně vod, vodních toků a k ochraně vodohospodářských děl vodní stráž. Ta byla oprávněna vstupovat na cizí pozemky a vodohospodářská díla, pokud k tomu nebylo zapotřebí povolení podle zvláštních předpisů. Dále byla též oprávněna zjišťovat osoby, které porušily ustanovení vodního zákona a oznamovat je vodohospodářskému orgánu, který ji ustanovil. Vodní stráž též mohla ukládat pokuty v blokovém řízení podle, v té době platných, zvláštních předpisů (především vyhlášky ministerstva vnitra č. 61/1961 Sb., ve znění vyhlášky č. 1/1970 Sb.). Bylo možné vybírat pokuty do 100 Kč bez dalšího projednání - byl-li přestupek spolehlivě zjištěn. Pokud došlo k odepření pokutu zaplatit, projednal daný přestupek příslušný orgán národního výboru. Ve velmi závažných případech byla nutná jak součinnost Policie České republiky, tak i případně policie obecní. Ministerstvo lesního a vodního hospodářství v dohodě s Ministerstvem vnitra následně stanovilo další podrobnosti o ustanovení vodní stráže - zejména o složení slibu, o vnějším označení a o výkonu ochrany v prováděcí vyhlášce č. 99/1976 Sb., o vodní stráži (s účinností od 1. 1. 1977) - v časově velmi krátkém odstupu pak došlo k její novelizaci vyhláškou č. 81/1977 Sb. Podle § 1 tohoto předpisu se mohl stát členem vodní stráže státní občan starší 21 let, bezúhonný, tělesně i duševně k výkonu této funkce způsobilý, požívající všeobecné vážnosti a důvěry, který znal povinnosti a práva vodní stráže a složil předepsaný slib.

Zákon č. 130/1974 Sb. byl vícekrát novelizován - s ohledem na § 23 se zmíníme pouze o zákonu č. 238/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Touto novelou došlo ke zcela zásadnímu rozšíření § 23 (též i k následnému vložení dalšího § 23a a 23b) - byly zde mj. stanoveny i nezbytné, podrobně taxativně stanovené, požadavky kladené na člena vodní stráže. Až do účinnosti uvedeného zákona č. 238/1999 Sb. - tj. až do 1. 1. 2000, byla právní úprava týkající se ustanovování a postavení všech veřejných stráží (lesní, myslivecké, rybářské a vodní stráže a stráže přírody) velmi nejednotná, a to jak pokud šlo o výčet předpokladů, které musí splňovat fyzická osoba, která má být ustanovena stráží, tak i pokud šlo o povinnosti a oprávnění stráží. Třemi podstatnými přínosy zákona bylo: 1. téměř úplné sjednocení předpokladů, které musí splňovat fyzické osoby, jež mohou být jmenovány do dané strážní funkce, 2. ustanovení o tom, že pověřené osoby mají při svém výkonu postavení veřejných činitelů, a 3. vymezení odpovědnosti státu za škody, které mohou vzniknout v souvislosti s výkonem funkce stráží, a to jak strážím samotným, tak i osobám, které strážím poskytnou pomoc - i za škodu, kterou mohou tyto osoby nebo stráže při výkonu svých oprávnění způsobit jiným fyzickým či právnickým osobám.

Vodní stráž, jako jediná, ze všech v dané době existujících veřejných stráží (lesní, myslivecké, rybářské, stráže přírody), byla bohužel (s účinností k 1. 1. 2002) novým vodním zákonem (č. 254/2001 Sb., o vodách) nenávratně zrušena (současně byl zrušen i čl. IV ve výše uvedeném zákonu č. 238/1999 Sb.). Šlo o ryze "politické" a zcela neuvážené rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V původním vládním návrhu zákona o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) - sněmovním tisku č. 688 bylo s vodní stráží i nadále počítáno (v § 118 vládního návrhu). Autor tohoto hesla (ač zná konkrétní osoby a má k dispozici veškeré stenografické záznamy jak ze druhého, tak i třetího čtení, které proběhlo k návrhu tohoto zákona) se raději zdrží jakéhokoliv dalšího komentáře k této, svým způsobem "nešťastné", události.

Posledním dokumentem, kde ještě existovala zmínka o vodní stráži byl parlamentní tisk č. 1223 - vládní návrh na vydání zákona o veřejné stráži a o změně některých zákonů. Pokud by došlo ke schválení znění tohoto zákona, pak by byly zrušeny všechny stávající jednotlivé stráže - místo nich by se zřídila jedna univerzální veřejná stráž, jejíž činnost by spočívala v ochraně přírody, lesů, vod a dalších složek životního prostředí, ochraně práva myslivosti, rybářského práva a ochraně lesního a polního majetku. Vládní návrh vyvolával mnohé diskuse - po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (v červnu 2002) nebyl již do pořadu schůzí znovu zařazen a veškeré legislativní práce byly takto zcela ukončeny.

Související hesla

právo vodní; stráž myslivecká; stráž rybářská

Literatura

ADAMOVÁ, K., SOUKUP, L., Prameny k dějinám práva v českých zemích. Plzeň. (2010); BÍLÝ, J. L., Právní dějiny na území ČR: vysokoškolská učebnice. Praha. (2003); ČÍŽEK, K., (ed.), Právo vodní dle zákona ze dne 28. srpna 1870 pro království České: doplněno příslušnými zákony a nařízeními a objasněno z rozsudků nejvyšších stolic. Praha. (1886); HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ J., Dějiny správy v českých zemích od počátků po současnost. Praha. (2007); KADLEC, K., Dějiny veřejného práva ve střední Evropě. Praha. (1920); KAPRAS, J., Přehled právních dějin zemí české koruny. Díl první a druhý, Právní prameny a dějiny státního zřízení. Praha. (1935); KLAPKA, O., FLÖGEL, J., Obecní zřízení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha. (1927); KRECHT, J., MIKULE, V., Vodohospodářské předpisy s komentářem. Praha. (1999); MALÝ, K., České právo v minulosti. Pacov. (1995); MALÝ, K. a kol., Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha. (2010); MÍŠEK, V., NOVOSÁD, A., MACHÁČEK, V., Zákon o vodním hospodářství a předpisy s ním souvisící: komentář. Praha. (1960); MÜLLER, B., (ed.), Vodní právo: Sbírka nejdůležitějších zákonů a nařízení týkajících se vodního práva pro historické země Čechy, Moravu a Slezsko. Praha. (1934); PEYRER von Heimstätt, C., Das österreichische Wasserrecht. Wien. (1880); PRAŽÁK, J., Rakouské právo veřejné. Díl druhý, Rakouské právo správní. Část první, Všeobecná část práva správního. Praha. (1905); SATURNÍK, T., Přehled dějin veřejného práva ve střední Evropě: nástin přednášek. Praha. (1946); SCHELLE, K., Vývoj veřejné správy v letech 1848-1948. Praha. (2002); SCHELLE, K., Dějiny ústavního práva. Praha. (2014); SCHELLE, K., Dějiny veřejné správy. Praha. (2016); ŠEVČÍK, J., Vodní a rybářské právo (komentářem a judikaturou opatřená sbírka předpisů vodního a rybářského práva, platného v historických zemích Československé republiky). Praha. (1937); ŠILAR, J., (ed.), BÖHM, A., (ed.), Vodní zákon a souvisící předpisy. Praha. (1975); ŠILAR, J. a kol., Komentář k prováděcím předpisům k zákonům o vodním hospodářství. Praha. (1979); ŠILAR, J. a kol., Mimoresortní právní předpisy dotýkající se vodního hospodářství. Praha. (1979); ŠILAR, J. a kol., Znění vodohospodářských předpisů. Praha. (1981); VANĚČEK, V., Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Praha. (1970); VESELÝ, F. X., Všeobecný slovník právní: příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Díl třetí, Padělání peněz - Pych vodní. Praha. (1898); VOJÁČEK, L., SCHELLE, K., KNOLL, V., České právní dějiny. Plzeň. (2010); Zákony a nařízení v příčině ochrany majetku polního: zamezení kokotice jetelové, hubení chroustů, housenek a jiného škodlivého hmyzu, hrabošů, zvelebení zemědělství stavbami vodními pro království České, doplněné ustanoveními zákona o právu vodním, zákona lesního a obecného zákoníka občanského: objasněné z důvodů sněmovních, opatřené poznámkami, výklady a četnými vzorci. Praha. (1900).

Arnošt Kult

Vložte svůj text...